Vánoční slovo aneb Brambora, špek a česnek

Vedeme velmi uspěchané životy. Pořád se za něčím pachtíme a honíme, něco nestíháme, něčemu utíkáme, lopotíme se. 

pečárky, obyčejné solené plátky brambor pečené na kamnech, a měl moc rád sprosté písničky.

Brácha. Horká hlava, výbušná směs pracovité mámy a impulzivního táty. Měl rád maso v jakékoli podobě, nejraději ovšem uzené. Jako malou mě častoval všemožnými přezdívkami. V osmnácti se vsadil a prohrál a přišel domů s oholenou hlavou. Obdivovala jsem ho za to. Byl to můj hrdina.

Taťka. Jako malé mi krájel chleba se salámem na kostičky, a přestože s ním máma měla velmi těžký život, myslím, že nás měl opravdu rád. Koupal se se mnou ve vaně zásadně v trenýrkách, uměl famózní makrely, hrál na akordeon a měl tajné místo, kam si schovával čokolády. Pokaždé jsem mu na jeho skrýš přišla.

A pak jsem tady já. Výsledek slovenských kořenů říznutých Rumunskem a dětství v drsném sudetském pohraničí. Čím jsem starší, tím víc vnímám kontinuitu vlastního rodu. Jsem pokračováním něčeho, co tady bylo dlouho přede mnou, a je mou povinností se postarat o to, aby to nezaniklo, až tady jednou nebudu. Snažím se všechno, co mě předci naučili, předávat vlastním dětem. Vštípit jim, že rodina drží při sobě. Že jsme tady jeden pro druhého. Že důležitá je skromnost, pokora, pocit sounáležitosti. Že základem všeho je zdraví. Že peníze nás šťastnější neudělají. A nefňukat. Dělat vše nejlépe, jak umím. Nikdy se nevzdávat. A že nejlepší není pizza, hamburger nebo kola, ale placky, pečárky, halušky, šulky, chamuľa, točňa nebo třeba opekance. A taky loupaná brambora, špek a česnek. Přesně v tomhle pořadí.

Přeji vám všem krásné Vánoce.